Za soumraku žhavý vzduch je polykán,
za svítání vydáven je přes obzor,
čas na přelomu třese se a krátí,
cítíš ďáblův chřtán a mor.
Po zemi se plazí had,
prostor vyplňuje tělem.
Kolem stromu ovíjí se had,
nakrásně mísí mízu s jedem.
Hada políbil jsem na jazyk,
hebký, dvakrát rozeklaný.
Potom něžně byl jsem rozkousán
a slavnostně byl sněden.